za medvědy a rosomáky do finské tajgy

Tajemná a drsná tajga, adrenalin vyvolávající setkání s medvědy, šílený rosomák, kterého jsem nikdy neviděl a možná i vlci budou. Dost lákadel a důvodů k účasti na této výpravě organizované Ondrou Prosickým. Původní termín byl červen 2020. COVID zařídil odklad na červen 2022. Míra mého natěšení se nedala měřit a stále rostla s blížícím se termínem odletu. 

Den první 15. 6. 2022

Sraz na letišti Václava Havla v 9.30 hodin. Vcelku obyčejná záležitost nehodná komentáře. Pokud se ovšem nemusíte v předvečer srazu zúčastnit společenské akce v jihomoravském sklípku. Rázem je věc v jiném světle a realita taková, že jen co jsme se všichni sešli v letištní hale, já už jsem KO. V 11.30 hodin se vznášíme do oblak, což také není úplně zásadní informace, zajímavá začíná být až po přistání v Helsinkách, kdy se dovídáme o zrušení všech odletů z letiště Václava Havla asi hodinu po našem odletu. Uau, zatím přeje štěstí a my stíháme hodinový let do Oulu. Na letišti nás čeká veselý domorodý řidič s divným autem bez otvíracích okýnek a prokazatelně menší, než bychom potřebovali. Drsná 3,5 hodiny trvající cesta do drsné Tajgy. Na medvědí základnu přijíždíme kolem 21.00 hodin a jsme příjemně překvapeni připravenou večeří. Klobouček dolů.

Po fakt dobré večeři a krátkém vybalení je třeba seznámit se s pravidly pobytu a také se rozdělit do dvojic. Máme k dispozici 4 kryty u tří jezer. Klíč pro rozdělení zvolil Ondra dle značky fototechniky, no budiž tedy. Vznikl tak prostor pro vytvoření silné dvojce ve složení Bob a já. Jedinými to propagátory značky NIKON v rámci této výpravy. Komentáře majitelů SONY, že ostatní páry vytvořili podkategorie nás nechávají klidným. Brzy zjišťujeme, že nás krom značky foťáku spojuje i město Ostrava. Můj nový parťák se navíc krom mnoha jiných pozitivních vlastností vyznačuje i tím, že je starší než já (konečně někdo), čímž tvoříme tak jednoznačně životně nejzkušenější dvojici v krytu. Ale přílišný respekt tím tady prokazatelně nevzbuzujeme. Po předešlé probdělé noci a dalších tří v očekávání brzy ulehám k spánku.

Den druhý 16. 6. 2022

Snídaně, příprava techniky, denní spánek, pozdní oběd, nafasování svačiny a cca v 17.30 odchod do krytu. Toť náš nový režim. Hlavně nezapomenout PET láhev na čurání, neboť z krytu se nesmí do sedmé hodiny ranní vycházet. No a na to druhé raději ani nemyslet!

Začínáme na krytu č. 5. Prší, fouká, zima je. Na prvního medvěda jsme narazili už na stezce k našemu krytu a našim příchodem ho vyrušili. Jen co se usadíme a rozkoukáme, přichází náš první medvěd. Tep se zrychluje, závěrky cvakají. Moc blízko k nám se mu nechtělo a po chvíli zase zmizel v tajze. Ale co je poprvé, to se počítá a nezapomíná.

Na dalšího huňáče jsme pak čekali poměrně dlouho. Objevil se v dáli, houštím si to mířil k nám, ale pak nabral jiný kurz a zmizel. Pak se statný samec znenadání objevil pod skalou a zrychleným krokem prošel podél vzdálenějšího břehu jezera a zmizel v houští. Do pohybu ho uváděli dorážející rackové, kterým se jeho přítomnost nelíbila. No co už. Čekání na dalšího medvěda nám zpříjemnila zmoklá liška, ale také jen proběhla podél břehu a pak už nic. Z ostatních krytů hlásí medvědy, ale k nám se jim očividně nechce. A tak to bude po celé tři dny, ale to ještě netušíme. Ani moje snaha nespat a bdít, aby neunikla žádná příležitost moc nezabírá.

Čekání na dalšího medvěda nám zpříjemnila zmoklá liška, jen proběhla podél břehu a pak už nic, jen místní ptactvo. Z ostatníckrytů hlásí medvědy, ale k nám se jim očividně nechce. A tak to bude po celé tři dny, ale to ještě netušíme. Ani moje snaha nespat a bdít, aby neunikla žádná přležitost, moc nezabírá. 

Den třetí 17. 6. 2022

Denní část stejná, v podvečer tentokráte míříme na kryt č. 19. Přestalo pršet a v průběhu noci by se mělo vyjasnit. Pojem noc je tady v tuto dobu takový zavádějící. Probíhá období letního slunovratu. Slunce zapadá 23:45 a vychází ve 2:15. No a mezi tím je takové šero. A tak tedy s Bobem zíráme, zíráme a nic. Asi v polovině jezera přišla k vodě liška, ale pak se vydala na opačnou stranu.

Včera byli kluci z tohoto místa nadšeni, co se výskytu huňáčů týče, dnes probíhající komunikace mezi kryty hlásí pohyb medvědů téměř všude, jen ne u nás. Propadáme nervozitě, až najednou, chvíli před půlnocí král zdejších bažin přichází i za námi. Každé takové zjevení rozechvěje celé tělo, přeci jen jde o divoké zvíře vážící v průměru kolem 350 kg. Je od nás jen pár metrů a dělí nás tenká dřevěná stěna. Naštěstí je medvěd hnědý je v podstatě plaché zvíře, které na člověka útočí jen když se cítí ohroženo. Což od nás čekat nemůže, a tak si užíváme jeho blízkosti a fotíme.

Celé představení trvá jen chvíli a už mizí v houští tajgy. Už jsme klidnější, na prázdno dnes nevyjdeme, očekáváme další dobrodružství. Obloha se již projasnila, slunce zapadá, vzduch se ochlazuje, nad jezerem se povaluje mlha .......... a nic.

Jsou čtyři hodiny ranní, Bob spí. Vycházející slunce máme za lesem v zádech čímž jsme ochuzeni o jeho paprsky v mlžném oparu.  Zírám do rozplývající se mlhy, když tu najednou registruji na pravém břehu jezera, asi tak v jeho polovině, pohyb. Napětím nedýchám. Z mlžného oparu vybíhá malé načernalé zvíře a blíží se k nám.

Je to rosomák sibiřský!!!! Silné, svalnaté masožravé zvíře velikosti většího psa s pověstí zuřivce schopného ulovit mnohonásobně větší zvíře, než je on sám. Byť vzhledem připomíná malého medvěda, patří do čeledi lasicovitých. Má extrémně silný stisk čelisti, čímž si vysloužil přezdívku ,,hyena severu".  Každý z nás touží ho spatřit a co nejlépe vyfotit. Není to vůbec jednoduché. Je poměrně malý, stále v pohybu, všude tráva či jiné překážky, málo světla. Okamžitě, rychle a brutálně budím Boba a hned se vracím k hledáčku. Je tam, o pořádný kus dále, už mimo dosah mlhy, ale stále v pohybu a blíží se k nám. Přeskakuje spadlý strom a na chvíli se zastaví. Mačkám spoušť jak šílený.

Po pár vteřinách se opět rozbíhá a mizí po naší pravici v hustém porostu tajgy v době, kdy Bob je připraven fotit. Ale už není co. Velmi krátký a velmi intenzivní prožitek. Přestalo mi vadit, že dnes přišel jen jeden medvěd, tato promenáda rosomáka zcela vytlačila menší výskyt medvědů u námi obsazených krytů. Žádné zvíře se již neobjevilo. Dnes mi to však už nevadí.

Den třetí 17. 6. 2022

Tentokráte obýváme nejvzdálenější kryt č. 24 umístěný před malým jezírkem, které se dá obejít. Tento kryt je vybaven i foto otvorem těsně nad podlahou pro případ výskytu zvířete mezi krytem a jezerem. Vsadil jsem na jednu kartu, vyfotit medvěda z minimální vzdálenosti a pořídit trochu nevšední záběr hezky od země. Chlupáč se objevil na vzdálenějším břehu jezera a poté se podél břehu blížil k nám. To už jsem ležel na podlaze krytu a přál si, aby přišel do prostoru mezi mnou a jezerem. A přišel. Pohyboval se rychle, občas běžel, jen krátce se zastavil na fotitelném místě. Bojoval jsem s vysokou travou v záběru a ani mi nepřišlo, že otvorem v krytu civím na toto obrovské zvíře ze vzdálenosti pár metrů.  Ani Bob nezahálel, a po odchodu medvěda do hloubi tajgy směrem k blízkým ruským hranicím bylo na jeho tváři vidět, že je s focením spokojen. Tuto noc jsem opět téměř nespal, ale i tentokráte žádná odměna za bdění nepřišla. Ani medvěd, rosomák, liška či vysnění vlci se již neobjevili.

 

Den čtvrtý 18. 6. 2022

Z krytu jsme už zase za deště spěchali na snídani, dobalit bágly, naložit na vlek a nástup do toho šíleného auta, které nás skoro čtyři hodiny poveze na letiště v Oulu.  Auto bez otvíracích oken na mě celou cestu chrlilo studený vzduch z klimatizace pod sedadlem, ale po probdělé noci mi to bylo šumák. Proklimbal jsem se až na letiště. V podvečer jsme šťastně přistáli v Praze a snažili se rychle vypořádat s teplotním rozdílem 25 stupňů. Jen Rasťo se nenechal rozhodit a svou péřovou bundu neodložil. A nebo jo?

Co říci závěrem? Povedená akce to byla. Díky Ondrovi Prosickému za bezchybnou organizaci. A taky Janě, Radce, Martinovi, Pepovi, Rastovi a mému krytovému parťákovi Bobovi za veselou atmosféru po dobu celého vejletu.

Kromě medvědů, rosomáka a lišky jsme měli možnost pozorovat a fotit racky chechtavé v letu, na vodě, na stromech i bojující s medvědy, strakapoudy velké, vodouše, holuby, konipasy. Chtěl bych se sem vrátit. Jednak hnán vírou, že příště přijde medvědů více a bude lepší počasí a rozmanitější světlo.  Jednak zvolit jiné období, kdy se na lokalitě mohou vyskytovat i samice s mláďaty a okolní krajina bude zbarvena jinak.