Stejně jako po celé Evropě, patří i na naší zahradě mezi nejhojněji se vyskytující pěvce, zvláště v zimních měsících. V kolem krmítka napočítal asi dvac. Silně jim konkurují sýkory modřinky a v letních měsících vrabec domácí.

popis

Sýkora koňadra je nejběžnější a největší sýkora, je velká asi jako vrabec domácí. Dorůstá délky 13,5–15 cm a váží 14–23 g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samice je pruh tenčí, často na břiše přerušený, kdežto u samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s výraznou bílou křídelní páskou, spodina sírově žlutá a ocas modrošedý s bílými stranami; černý pruh na břiše bývá jen naznačen. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a duhovka hnědá. Mladí ptáci jsou vybarveni matněji, mají žlutavé skvrny na tvářích bez úplného spodního černého okraje

Hlas má proměnlivý, volání je rytmické. Ptáci dodržují rytmus, ale sled, výšku a počet tónů obměňují, a tak vytvářejí řadu variant; každá koňadra umí až 10 variant. U průměrného samce bylo zaznamenáno 32 různých hlasových projevů, ale někteří jich zvládali až 40. Mezi nejčastější patří vábení „tví-tit“ a varování „citerr“. Zpěv, kterým se ozývá již od konce zimy, je hlasitý, melodický a každý motiv je v něm opakován 2× až 3×. Hašteření provází hrubé če-če-če-če. Podle studie holandských vědců je zpěv samců ve městech hlasitější, rychlejší a kratší než zpěv samců v lesích.

V Evropě patří k nejhojnějším ptačím druhům. Od 70. let 20. století jsou její stavy ve většině evropských zemí stabilní, a proto je druh považován za zabezpečený. V ČR hnízdí početně na celém území, ale se stoupající nadmořskou výškou se početnost snižuje. V Krkonoších hnízdí běžně do 1000 m n. m., výjimečně do 1200 m n. m., v Krušných horách byla zjištěna až na Klínovci ve 1200 m n. m., na Šumavě ve Zhůří v 1140 m n. m. Během mimohnízdních potulek vystupuje ještě výše a objevuje se i v pásmu kleče; v době tahu přeletuje také horská sedla. Celková početnost byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 3–6 milionů hnízdících párů a tento odhad zůstal nezměněn pro období 2001–2003, přestože výsledky jednotného programu sčítání ptáků z území ČR za posledních více než 20 let naznačují velmi mírný pokles. V ČR je převážně stálým, v případě mladých ptáků potulným druhem, který na našem území zimuje v počtu 2–4 milionu jedinců.

Vyhledává zvláště listnaté a smíšené lesy, žije i v jehličnatých porostech, remízcích, sadech, zahradách, parcích i v zeleni vnitřní městské zástavby.

Sýkora koňadra je vysoce přizpůsobivá a učenlivá, umí být bojovná. V Anglii se naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod nimi. Tato dovednost byla poprvé pozorována v roce 1921 a během následujících dvou desetiletí se mezi koňadrami rychle rozšířila a osvojily si ji i modřinky. V roce 2009 byla jako vůbec první pěvec pozorována v Maďarsku při zabíjení a požírání netopýrů hvízdavých (Pipistrellus pipistrellus). Útočila výhradně na hibernující jedince, a to jen při nedostatku jiné potravy. Ojediněle jsou známy i případy kanibalismu a zabití i požírání jiných druhů pěvců.

Ornitologové z univerzity v Gronigenu sledovali 10 let dění v ptačích budkách lejsků černohlavých (Ficedula hypoleuca) v národních parcích Dwingelderveld a Drents-Friese Wold. Zdokumentovali 88 mrtvých lejsků, z nichž 86 usmrtily sýkory koňadry, dva sýkory modřinky. Jev lze vysvětlit mezidruhovou konkurencí umocněnou oteplením klimatu; dochází totiž k posunu hnízdní sezóny a ptáci, kteří se dosud míjeli, se začínají potkávat. Místa k hnízdění jsou limitována, a proto o ně ptáci svádějí souboj (hnízdící pták je současně velmi teritoriální). Lejsek s hmotností 13 g nemá proti sýkoře těžší o tři gramy valnou šanci, zejména pokud sedí na hnízdě a chrání vejce. Útočící sýkora mu údery zobáku rozklove hlavu. Většinu mrtvých lejsků tvoří samci, protože právě samci vyhledávají vhodné místo k hnízdění. Zjistilo se, že zabití lejskové jsou obvykle samci přilétající na začátku léta, tedy na reprodukci pozdě; patrně by nezískali samice, ani kdyby nalezli vhodné hnízdo.

Převážně stálý a přelétavý druh na většině svého území, zčásti tažný ve střední, severní a východní Evropě. Dříve byla považována za typicky stálého ptáka, ale díky kroužkování bylo zjištěno, že někteří naši ptáci, zejména mladí, přezimují u Jadranu a v teplém jižním podhůří Alp v Itálii a Francii. V ČR přezimují někteří ptáci z Polska, Běloruska a z podhůří Uralu.[4]

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, vzácně byla zjištěna i bigamie. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost teritoria je variabilní a v závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4–3,0 ha.[2]

Přirozeně hnízdí v dutinách stromů, ovšem je velmi přizpůsobivá, a tak běžně obsazuje hnízdní budky a zahnízďuje i na řadě jiných míst (v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, poštovních schránkách, v zemních děrách). Budka pro koňadru by měla být vysoká 25 cm s průměrem dna 12 × 14 cm a kulatým vletovým otvorem v průměru 32 mm, případně svisle oválným v průměru 32 × 35 mm.

Hnízdo staví samotná samice z mechu prokládaného trávou, kořínky a lišejníky, hlubokou hnízdní jamku navíc vystýlá rostlinným chmýřím, srstí a někdy peřím. Stavba trvá obvykle 2–6 dnů, ale při prvním hnízdění může trvat mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí dvakrát ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, dále na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech. Snůška čítá obvykle 8–12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 × 13,4 mm a průměrné hmotnosti 1,6 g. Snášena jsou denně, někdy také dvě vejce za den, tři za dva dny nebo naopak s jednodenní pauzou. Délka sezení je 12–17 dnů; sedí pouze samice, zatímco samec krmí. Mláďata se líhnou během jednoho až tří dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 17–23 dnech. Při prvním hnízdění jsou krmena dalších 6–8 dnů, při druhém hnízdění dvakrát déle. Mladí ptáci setrvávají s rodiči přes zimu. Pohlavně dospívají ve  druhém kalendářním roce života.Potrava

Složení potravy sýkory koňadry je sezónně proměnlivé. Na jaře a v létě v něm převažuje živočišná složka, kterou tvoří hlavně hmyz v různých vývojových stadiích, zejména motýli (až 62,2 %), brouci (až 64,9 %), blanokřídlí (až 45,7 %), stejnokřídlí (až 53,1 %) a dvoukřídlí (až 36,1 %), ale i pavouci (až 33,3 %). Na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena; v předjaří mohou být v potravě zastoupena až 70 %, přičemž jde nejčastěji o semena slunečnice, buku a ořešáku. Může také oštipovat dužnaté plody dřevin, pupeny a listy, pít nektar a požírat drobné plže, které vyhledává kvůli obsahu vápníku v ulitách. Mláďata jsou krmena převážně housenkami motýlů (i přes 90 %), dále jiným hmyzem, pavoukovci a někdy i semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i více než 800× (průměrně 380×) denně, čímž úspěšně regulují výskyt případných hmyzích škůdců. Podle studie zveřejněné v roce 2007 pomohly v Nizozemsku sýkory hnízdící v jabloňových sadech ke snížení počtu housenek o celých 50 %.[14] Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i na zemi a v zimě často na krmítkách. Potřebuje-li potravu vyklovat, dokáže si skořápku atd. držet na podložce oběma nohama.

zdroj: Wikipedie