Tetřev v alpské mlze

Vše začalo pozváním mne a kamaráda Josefa k návštěvě našich přátel Bena a Heinze do jihovýchodní části rakouských Alp. Hlavním fotografickým cílem byl tetřev hlušec, vyskytující se ve volné přírodě kousek za humny Heinzova bydliště. Toto se neodmítá.

Vstříct novému dobrodružství jsme se vydali začátkem jara. Počasí k nám tentokráte nebylo přívětivé. Už v čechách začalo pršet a nezměnilo se to po celou dobu akce. Kousek od Vídně jsme naložili Bena a pak hurá do hor. Každý správný cestovatel musí bloudit, proto i my, kousek od cíle, prodloužili jsme si cestu klikatými horskými silničkami s aktivní pomocí stěračů a mlhových světel. K Heinzovi dorážíme před půlnocí, jsme vděčni za jeho pohostinnost a kujeme plány na následující dva dny.

Brzy ráno vyrážíme autem do horského sedla poblíž místních sjezdovek. Vychutnáváme si samotu, nikde ani živáčka, prší a celou zdejší nádheru halí mlha.  Balíme nás i techniku do pláštěnek a přes zbytky sněhu se vydáváme horskou pěšinou přes zdejší pastviny, přísně napříč vrstevnicemi, na místo tokaniště. Docela slušný horský výstup s cca 10 kg na zádech. Pepa simuluje pooperační slabost po odstranění drátů z jeho kotníku, nicméně statečně drží krok s námi, téměř zdravými kusy. Taky je nejmladší, tak co.

Prší, mlha snižuje viditelnost a my se tiše blížíme k okraji lesa, který po vrstevnici lemuje zpevněná cesta se zbytky sněhu. Docela mě překvapilo, že je opatřena turistickou značkou a přesto si ji tetřev vybral za své tokaniště. Najednou se snese ze smrku před námi a majestátně se promenáduje obklopen mlžným oparem.

Dovoluje nám fotit, jako by ho bavilo pózovat před našimi aparáty. A nebo se bavil tím, jak se snažíme vypořádat s ne příliš optimálními fotografickými podmínkami, deštěm, mlhou a šerem. Ale tady, více než kdy jindy, platí mé oblíbené rčení, že fotka je jen třešničkou na dortu a hlavním přínosem jsou zážitky z cesty. A toto je velmi silný zážitek. Dlouho se nezdržujeme a vracíme se do zázemí Heinzova domu s přáním, aby zítra bylo trochu lepší počasí.

Druhý den nám více přeje počasí. Neprší, mlha je menší a k dispozici je přeci jen o trochu více světla. Snažíme se tedy využít krátké chvíle, co máme k dispozici k zachycení tohoto úžasného představení. 

 

 

Tetřev hlušec ( Tetrao urogallus )

Tetřev hlušec patří u nás mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení. Je naším největším evropským kurem z čeledi bažantovitých. Kohout dosahuje takřka velikosti krocana a váží 3,3 až 6,6 kg. Tetřev hlušec byl kdysi hojný i v Česku, nicméně úbytek vhodných stanovišť způsobil takřka úplné vymizení českých tetřevů. Obě pohlaví žijí celý rok odděleně a setkávají se pouze v období toku. Ten nastává na jaře, kdy se tetřevi shromažďují na tradiční místa páření zvaná tokaniště. Na tokaništích se setkává několik kohoutů a společně je navštěvuje také různý počet slepiček. Kohouti tokají velmi časně ráno, kdo chce tetřeva viděti, musí brzo vstávati.

V toku kohoutek rozevírá svůj široký ocasní vějíř, čepýří peří na bradě a charakteristickým způsobem se ozývá. Tetřeví “zpěv” se skládá ze čtyř velmi typických slok – klepání, trylek, výlusk, broušení. Právě v poslední fázi broušení, které trvá pouze 2 až 3 vteřiny má sníženou sluchovou vnímavost a pozorovatel se může v tento okamžik o několik skoků přiblížit.

Jakmile slétnou tokající kohouti ze stromu na zem, utkávají se v prudkých soubojích, kdy si navzájem vytrhávají peří a tlučou letkami. Samice při tom bedlivě sledují tok a vábí kohouty tichým hlasem. K vlastnímu páření pak dochází na zemi.

Žije ve starých, rozlehlých, jehličnatých lesích a v některých oblastech i smíšených. Ideální stanoviště zahrnuje rašeliniště a na ně navázaná bobulonosná společenstva (především borůvčí), která poskytují tetřevům potravu v letních měsících. Nejčastěji lze tetřevy nalézt ve starších stinných neudržovaných lesích. Hnízdo si tetřev staví zpravidla nedaleko tokaniště. Bývá umístěno při kmeni stromu, pod vývratem nebo pod hromadou klestu. Tvoří je pouze mělká jamka vystlaná mechem, jehličím, suchým listím a vypadaným peřím. V dubnu slepice snáší 6-9 žlutohnědých vajec s drobnými tmavohnědými skvrnami. Tetřeví potravu tvoří s výjimkou pozdního jara a léta především jehličí a pupeny. Jehličí spásají z vrcholových partií korun stromů. Velkou pochoutkou jsou pak letorosty borůvek a brusinek, ale i larvy brouků, které sbírají v hrabance.

Tetřev hlušec patří u nás mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení.

(zdroj: Wikipedie)