podzimní focení 2021

Nastal čas sesumarizovat letošní fotící podzim. Začalo to nadějně a akčně. Sovičkám v lese jsme vyčistili budníky, za to se nám odměnil svou přízní a neuvěřitelně dlouhým pózovaním sýc rousný. Velmi se povedla cesta k Heleně na Vysočinu za lišáky, jezevcem, orlem a sovičkami. Fantastickou atmosféru mělo víkendové focení na Šumavě včetně návštěvy NP Bavorský les pořádané pod hlavičkou NIKON školy. 

V plánu byly ještě další aktivity, ale příroda v podobě COVIDu zasáhla, tři týdny aut je dlouhá doba. Vyloženě podzimní fotky už letos nestihnu. Listí ulehlo na zem k zimnímu spánku a můj zdravotní stav se lepší pomaleji, než bych si přál. No co už, je třeba se s tím nějak popasovat a těšit se na focení zimní. Vždy se má najít nějaké pozitivum a tím mým je úklid fotek na disku.

sovy a dravci Vysočina

Výprava na Vysočinu za Heleninými sovičkami, jezevcem a liškou se stává návykovou záležitostí. Jezdím sem velmi rád s vědomím, že podpořím chov těchto zvířat, strávím čas v úžasné přírodě, potkám spoustu zajímavých lidí, budu mít příležitost pořídit hezké snímky, u toho zažiji mnoho zábavy a ještě se něčemu přiučím. 

Letos jsem tuto cestu pojal jako společnou víkendovku s devítiletou dcerou Eliškou. Ony ty holčičky tak nějak více tíhnou k těm maminkám a tak každá příležitost k předání chlapsých úhlů pohledů na svět se musí využít. Měl jsem ambici, že si také zkusí zafotit a náležitě ji k tomu vybavil. Na chalupě ji to baví a její dvouhodinová výdrž ve fotostanu při focení zahradních pěvců byla obdivuhodná. Podcenil jsem však její introvertní povahu. Přítomnost deseti cizích lidí jí nedovolila žádný projev, natož pak pokus o focení. Ale bylo na ní vidět, že blízkou přítomnost jezevce, lišky a soviček niterně velmi prožívá a intenzivně zapisuje do své paměti. Největší dojem udělaly lišky a jezevec. Užili jsme si to společně i každý po svém a tak to ma byt, tak je to spravne. 

lišáci Matěj a Šimon 

Liska_10_2021.jpg

Liska_10_2021_2.jpg

Liska_10_2021_3.jpg

jezevec Kubík

Jezevec_10_2021_2.jpg

Jezevec_10_2021.jpg

Jezevec_10_2021_3.jpg

kalous ušatý a sýc rousný

Vysočina_sova_10_2021.jpg

Vysočina_sova_10_2021_2.jpg

Vysočina_sova_10_2021_3.jpg

 

 

NP Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald)

Letošní návštěvu tohoto kouzelného místa jsem spojil s akcí NIKON školy pod vedením Libora Vacinbachera a Honzy Kozáka. Ono každé setkání s profíkem, který každý atom foaparátu stejné značky má v malíku, je pro fotografa mého typu neocenitelným přínosem i po letech focení. Avšak hlavním technickým přínosem akce byla možnost vyzkoušení bezzrcadlovek Nikon. V tomto směru jsem konzerva a na své zrcadlo D 850 nedám dopustit. Faktem ovšem je, že doba pádí mílovými kroky kupředu a přináší nová technická řešení. Vyzkoušel jsen Nikon Z7 II s redukcí na svoji pětistovku. Už vím jak to funguje. Padlo mnoho mýtů, zůstala jasná ,,ale".  Nicméně trend je jasný a proto jsem rád, že se Nikon vrací zpátky do první ligy i v kategorii bezzrcadlovek. Asi nastal čas začít více šetřit.

NP Bavorský les si mne získává čím dál více. Nachází se na německé straně Šumavy něco málo přes dvě hodiny autem od Prahy. Ne nadarmo se mu říká se mu ZOO pro fotografy. Důvodem jsou zcela jistě rozsáhlé výběhy zvířat připomínají jejich přirozené prodtředí a umožňující focení, aniž by byl v záběru plot. A také to, že ne vždy má fotograf vysněný snímek ,,zadarmo" a musí si ho hodně vyčekat a nebo dokonce přijet jindy a nebo ještě jindy. Ale i kdyby jste nezískali jediný vysněný snímek, tak to nevadí, protože zdejší prostředí Vás nabije obrovskou energií a Vaše mysl si dokonale odpočine. Doporučuji všem, kteří mají rádi procházky po lese, chtějí si aktivně odpočinout a při tom mít možnost vidět zvířata pro tuto krajinu v minulosti typická. Ale pozor, svačinu s sebou! Občerstvení jen na centrálním parkovišti a mezi výběhy ujdete klidně i 10 km. 

Se zvířaty je to tady pokaždé jinak, pravidlo záruky neexistuje. Nejatraktivnější je zde rys ostrovid (tentokráte nic). Stejně tak prase divoké, jejímž výběhem se prochází (předpokládaná tutovka, ale také nic). Medvěd hnědý nezklamal, spokojeně chrupkal na obvyklém místě, měl nás totálně na háku a zcela zjevně se mu fotit nechtělo. Naopak poprvé jsem zde viděl Kočku divokou. Potěšilo stádo Jelena evropského, které se promenádovalo ve fotitelných místech, což jsem zde prožil také poprvé. Ostatní zvířata (vydra říční, vlk obecný, zubr evropský, mnoho druhů sov a další) se nechala krásně pozorovat.

Není divu, že parkoviště jsme opouštěli jako jedni z posledních. Každá minuta, kdy je světlo je zde drahá. Fakt se těším, až se tu zase objevím. A také nechci zapomenout poděkovat Liborovi a Honzovi. Víkend jsem si velmi užil, super akce.

Jelen evropský

jelen-evropský_10_2021_1.jpg

jelen-evropský_10_2021_2.jpg

jelen-evropský_10_2021_3.jpg

jelen-evropský_10_2021_4.jpg

Kočka divoká

kočka-divoká_10_2021_3.jpg

kočka-divoká_10_2021_.jpg

 

kočka-divoká_10_2021_2.jpg

 

jednoho brzkého rána

 

Občas, když je čas, se jdeme kouknout na hezká místa, jestli zrovna náhodou nedostala stejný nápad některá zvířata nebo ptáci. Ideální je, být na takovém místě ještě za tmy. Zaujmout pozici, prožívat kouzlo rozednění a čekat jak to dopadne. 

Tento den jsme zavítali na břeh rybníka v očekávání pozorování volavek. Cesta tmou na pozorovací pozici byla vzhledem k mému věku dostatečně dobrodružná, ale obešla se bez újmy na zdraví a materiálním vybavení. Důležité však bylo, že jsme zůstali neprozrazeni. A tak čekáme, posloucháme debatování volavek, zíráme tupě do tmy, která sekundu po sekundě začíná řídnout pod neúprosným příchodem svítání. Už matně vidíme jejich obrysy a představujeme si parádní snímek v záři vycházejícího slunce. Naše snění  vyrušil jejich křik. Najednou se vznesly do řídké tmy a my v úžase slodovali přelet hejna velkých černých siluet jen pár metrů nad našimi hlavami.  Vysněný snímek nebude, to je jasné. Ale kde se stala chyba? Čím jsme je vyrušili. Dál zíráme do šera (co kdyby) a koukáme, jak se u břehu začíná rýsovat tělo Orla mořského. Tak vyníka bychom měli, volavky se s ním asi nechtely moc kamarádit. Na ranní paprsky však nepočkal,  dovolil nám situační foto, párkrát zakroužil nad hlavami a trádá do pryč. 

No co už , vodní hladina prázdná, balíme. A najednou ve křoví Mlynařík dlouhoocasý. Pro mne první blízké setkání s tímto krasavcem, nový foto cíl je jasný. Řeknu Vám, snadné to s nimi není. Pořád v pohybu, schovaní ve větvích, zaostřit se nedá. Pořídil jsem asi tři snímky a jsem za ně vděčný. Jejich přízeň byla krátká a asi za to může Káně lesní, které vyděsilo i nás. Si představte. Fotoaparátem míříte na křoví pár metrů od Vás. Najednou se z lesa za křovisky vyřítí velký dravec, asi útok na pěvce. Po něm pokračuje v letu přímo na Vás a ostrou zatáčkou mine těsně nad hlavou s elegancí stejno, jako když kličkuje při letu mezi stromy. Pro něj banální epizoda míjení překážky, pro mne velký zážitek.

 

Orel_10_2021.jpg

Mlynařík_10_2021.jpg

A pěkné ráno to bylo, to zase jo. 

 

poděkování od sýce rousného

Sýc rousný ( Aegolius funereus )

Jeden z posledních slunečních víkendů jsme se rozhodli věnovat čištění devíti sovích budníků, které jsme loni inatalovali v našem oblíbeném lese. Soví budky vyčištěny a připraveny na další sezonu. Za naše úsilí nám svou večerní přítomností poděkovat sýc rousný.  Když zrovna krásně pózoval a dovolil nám fotit a přiblížit se na tři metry, prostě ta uauuu chvíle ... blik a baterie prázdná. Situaci jsem mu vysvětlil, tiše se odebral pro novou baterku a po návratu koukal jak puk. Seděl tam a čekal na mně. Pokračoval jsem s pokorou ve focení a užíval si jeho přízně.

sýc_10_2021_1.jpg

sýc_10_2021_3.jpg