výprava za Vlhou pestrou

Focení v Brdech přináší spoustu dobrodružství a neopakovatelných zážitků. Ale přece jen člověk občas zatouží odskočit si do exotických vod. Proto jsme již od začátku května s kamarádem Pepou netrpělivě očekávali přílet vlhy pestré a plánovali výpravu na dvě moravské lokality.

Vlha pestrá (Merops apiaster) je pták velikosti kosa, má štíhlé tělo a nezaměnitelné zbarvení. Ne náhodou se jí říká ,,český papoušek". Do Evropy přilétá v polovině května z jižní a střední Afriky. Za den dokáže uletět až 500km. V Česku byla poprvé zaznamenána v roce 1954 v jihomoravské Lednici. Od těch dob počet párů hnízdících u nás uspokojivě roste. Postupně osidlují území více na sever.

Přesto u nás stále patří mezi zvkáštně chráněné druhy kategorie ,,silně ohrožení". K hnízdění vyhledává otevřenou členitou krajinu s pastvinami, křovinami, skupinami stromů nebo lesíky, často v blízkosti vody, běžně také v pískovnách. Pro účely hnízdění buduje v písčitých nebo hliných stěnách nory dlouhé 90 - 200 cm s hnízdem na jejich konci.

Den první

tedy spíše jeho večer a noc. Je věnován přejezdu z jižních Brd na Moravu. Ale žádná nuda!! Jedna uzavírka střídá další uzavírka a tak se pomalu šineme vstřict našemu cíli. Mohlo být hůř, noční přesun se ukázal strategicky správnou volbou.

Den druhý

je věnován spíše pozorování a průzkumu lokality v opuštěném pískovém lomu. Ten je prošpikovám desítkami děr o které se podělilo veliké hejno břehulí s vlhymi. Vybíráme hhodná místa k focení s ohledem na světlo a eliminaci rušení ptáků. S focením žádná sláva, ale zítra je přeci taky den. Přicházím na to, že vlhy jsou velmi zábavné. Stačí jen tiše dedět a pozorovat a nevnímat čas.

Den třetí

už jdeme na jisto a je to znát i na počtu vyfocených snímků. Snažím se rotovat tři vyhlédnutá stanoviště a tam čekat na přílet. Čas utíká velmi rychle, zas je tady západ slunce a nastal čas k loučení s touto kouzelnou lokalitou.

Den čtvrtý

předešlé dny jsme fotili odpoledne a večer, tentokráte je v plánu ranní a dopolední focení. Přesouváme se do oblasti rozsáhlých vinic, kde žije velmi početná populace vlh. Dorazíme na místo, vystoupíme z auta, a do minuty Pepa hlásí ,,slyším dudka chocholatého". No to by byla pecka ho vidět! Založíme stanoviště a začínáme fotit vlhy. Najednou dudek!!! Priority dne byly definitivně změněny a my v hlavách neměli nic jiného, než jak vyfotit dudka. No ale o tom až příště ........ https://www.zdenekcahlik.cz/blog/vyprava-za-vlhou-pestrou

Cesta zpět za plného provozu byla dobrodružným završením výpravy nakonec nejen za vlhami. Krom fotek si vezeme spoustu zážitků a přesvědčení, že takové malé exotické odskočení by bylo záhodno realizovat minimálně jednou za rok.