po zimě přichází ,,Covid 19"

 

Vyhlášení nouzového stavu v polovině března mne zastihlo na chatičce v Brdech. Okolnosti se vyvíjejí tak, že tady zůstaneme až do konce omezení pohybu. 

Životní návyky se rázem zcela mění. Teplo není automaticky, třeba připravit dříví a zatápět. Pitná voda neteče z kohoutku, je třeba docházet s kanystry ke zdroji. Nákupy jednou týdně s velkými nervy, zejména u pečiva, rozdělat v rukavicích mikrotenový sáček a vložit do něj rohlíky je zjevně disciplínou, pro kterou jsem se nenarodil. Naučit se plnohodnotně zvládat pracovní kompetence na dálku. A hlavně zvládnout distanční výuku prvňáčka včetně jeho celodenních potřeb. Uf!! A víme ......, přijímat změny je jedna z nejtěžších životních výzev! 

Velmi brzy se ukázalo, že covidový nucený exil v Brdech přináší i výhody. Jednou z nich je blízkost přírody a spousta času se jí věnovat, poznávat a také fotit. 

Ve volných chvílích mezi učením, jídlem hraním a spaním stavíme krmítko a pozorovatelnu. Okupujeme sousedovic zahradu, protože na naší malinké zahrádce je téměř nemožné popasovat se s akceptovatelným pozadím. Jaro teprve začíná a naši pěvci brzy oceňují poskytnutý zdroj potravy. Nikdy bych nevěřil, že Eliška vydrží dvě hodiny ve foto stanu číhajíc na sojky. Asi po třech týdnech vyklízíme pozice, soused už začíná jezdit na víkendy. Takže Franto díky.

Zahrada nám nestačí, táhne nás to do našeho krásného jiho brdského lesa. Po několikerém focení sov v chovu bych chtěl vyfotit i sovy žijící tady s námi. Má to háček, musí se najít!. A tak chodíme po lese, vyhledáváme vhodná místa a pátráme po sovičkách. S Pepou (a samozřejmě i s Eliškou) jsme vytvořili malou pátrací skupinu s cílem najít nové lokality s jejich výskytem. Přiznám se, že nechci být závislý s focením sov na třetích osobách. A tak se snažím.  Na druhou stranu nemám zatím žádnou zkušenost, uvidíme. Musím uznat, že jde o časově velmi náročnou činnost, naštěstí času stráveného v lese není nikdy dost. Nakonec se po dobu nouzového stavu podařilo najít dvě lokality s výskytem puštíka a dvě lokality s kulíškem. včetně potomstva.

Jaro je v plném rozpuku, dny se prodlužují, více a více času trávíme na zahradě a vnímáme ten frmol kolem nás. Otázkou času, než je nahlas vysloven nápad ,,postavíme pítko pro ptáčky". Na první poslech nevinná akce. Výsledkem budování pak emoce vzbuzující stavba o rozměrech 1,2 x 6 metrů umístěná na naší pidi zahrádce. Zde bych chtěl poděkovat druhému mému sousedovi Milošovi, který mi bez mrknutí oka dovolil odstranit část plotu a obětoval dva metry své zahrady. Když máte dobré sousedy, nic není nemožné. Brzy se stalo pítko součástí života a potravinového řetězce okolních pěvců krmících své potomstvo. A já mám další důvod k číhání na nějaký ten snímek.

 

Nouzový stav končí. Je čas se vrátit ,,domů". Školy se otvírají a v zaměstnání bude třeba dohnat všechny resty, které na dálku realizovat nešlo. Času na toulání po lesích a focení bude pramálo. Prožil jsem vskutku výjímečné tři měsíce