Východních Rodopy 2024

Východní Rodopy nabízí krom nádherné krajiny i výjimečnou možnost pozorování supů. To nás s kamarády Pepou https://www.josefcink.com/, Benem a Karlem lákalo natolik, že  jsme vytvořili jednu osádku auta a připojili jse k výpravě vedené Martinem Tomášem https://www.facebook.com/Flyfish.cz, který se na tuto oblast specializuje již mnoho let.  Naše trasa vedla přes St. Polten, kde jsme přespali a ráno vyrazili k místu setkání s druhou osádkou. Zpátky jsme to dali na jeden zátah a díky Benovi, že se se mnou na chvíli prostřídal. Těch 1 600km a přes 20 hodin za volantem už pro mne není to pravé ořechové. Ovšem s odstupem času si stále častěji pohrávám s myšlenkou, že bych snad jel zase. Naší cílovou destinací byla vesnice Madzharovo nad řekou Ardou. Tato oblast má z hlediska civilizace viditelně svá nejlepší rozvojová léta za sebou. Asfaltové cesty mezi vesnicemi stále zůstávají ,,průjezdné" a rozpadající se stavení ještě úplně nespadla.  Příroda si bere zpět, co jí náleží a to se nám líbí.

V Madzharovu se ubytováváme v Eastern Rhodopes Nature Conservation Center podporující program záchrany supů v oblasti Východních Rorop. Díky reintrodukčním programům se zde daří udržet výskyt supa mrchožravého, bělohlavého a hnědého. Podél skal lze pozorovat supy kroužící v hojném počtu nad hlavami, nebo odpočívající ve skalách. Nejlepším místem pak jsou pozorovací sruby. Na jednom z nich jsem v jednu chvíli napočítal více než šedesát kusů supů. Na tyto pozorovatelny, které jsou umístěny na vrcholcích skal se dostanete jedině s průvodcem pomocí opravdového offroadu. Znamená to budíček před pátou ranní, šup do auta, rychle vplout do srubu a tiše v něm setrvat do večerních hodin, kdy si pro Vás přijedou. Krom napětí z očekávání příletu supů či příchodu lišky, nejlépe šakala ještě s největší pravděpodobností zažijete ukrutné horko ihned poté, co vyjde slunce. Odměnou pak může být pozorování, které ve volné přírodě jen tak nezažijete. A nebo také nemusí, celý proces utrpení prožijete a ..... nic. Prostě příroda.

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus)

K hostině přilétá mrchožrout jako první. Rychle se pouští do pouští do žrádla, protože po příletu větších supů šance prosadit se klesají. Jeho  přítomnost je klíčová pro přílet supů bělohlavých a hnědých, pro které je jednou z indicií, že je místo bezpečné. A tak ani nedutáme, sledujeme a čekáme. Po dobu našeho pozorování se na lokaci zdržovali převážně jeden až dva mrchožrouti. Užili jsme si ho náramně, první přiletěl, poslední odletěl, dlouhý čas se poflakoval v trávě před srubem nedbaje objektivů vystrčených z krytu. Někdy se přiblížil na dva metry a dal tak možnost obdivovat jeho ,,krásu" z absolutní blízkosti.

Sup mrchožravý je nejohroženější a nejmenší evropský sup s rozpětím křídel 150 cm.  Na jeho záchraně se velmi aktivně a úspěšně podílejí ZOO Praha a ZOO Zlín v rámci reintrodukčních programů, kdy odchovaná zvířata vrací zpět do volné přírody.

Starověkými Egypťany byl vysoce uctíván, představoval ochránkyni faraonů bohyni Nechbet a byl symbolem faraonovy moci. Jeho zpodobnění bylo součástí pokrývky hlavy egyptských královen a  bývá označován také jako  ,,Faraónova slepice".  Fakt je, že slovo ,,slepice" Vás napadne hned při prvním kontaktu a to nemusíte o Egypťanech vědět vůbec nic. Je tak ošklivý, až je krásný.

Sup bělohlavý (Gyps fulvus)

Než sesednou k hostině, vyšlou zvědy, tzv skauty a čekají na signál. Jsou velmi nedůvěřiví a plaší. Když je vše je v pořádku, nastává parádní podívaná, kdy se z nebe snáší jeden obrovitý pták za druhým. Začíná boj o potravu a nelítostná řežba. Když se supi bělohlaví nasytili, jejich aktivita klesla. Posedávali kde se dalo, někteří jedinci spali a přenášeli potřebu zavřít víčka i na nás. No ale to nejde, co kdyby zrovna přišla liška, šakal nebo dokonce vlk.

Není tak silně ohrožený jako mrchožrout nebo sup hnědý. S rozpětím křídel až 270 cm patří k větším druhům supů a umí si jjednat pořádek.

Sup hnědý (Aegipius monachus)

Také se mu říká ,,sup mnich" a patří mezi největší dravce v Evropě s rozpětím křídel téměř tři metry. Patří mezi velmi ohrožený druh. O potravu se ale umí pěkně poprat, jsou to drsňáci. Na rozdíl od supů bělohlavých žijí samotářsky nebo v páru. Měli jsme obrovské štěstí pozorovat zamilovaný páreček, který s námi strávil mnoho času a vůbec se nebál přijít blízko krytu a pózovat na portrét.

Šakal obecný (Canis aureus) a liška obecná (Vulpes vulpes)

Dalším velkým lákadlem zdejší lokality je setkání se šakalem. Tak jako při focení medvědů ve Finsku je velkým bonusem rosomák sibiřský, je při focení supů tou třešničkou na dortu šakal. Setkání se vesměs odehraje při pozorování v krytu. To je ten motivátor, který Vás nutí od rozednění do setmění zírat před sebe v naději, že ,,to" přijde. Naše výprava tentokrát moc štěstí neměla. Mně se podařilo druhý den na krytu hned po ránu zachytit v mlze kontury zvířecí postavy, ze které se nakonec šakal vyklubal. Ta mlha nás hodně potrápila, zvedla se až před polednem a ten den už ke krytu žádný sup nepřiletěl.

Jeden podvečer jsme se vypravili za šakalem do nedaleké vesnice, kde byl výskyt šakalích smeček potvrzen. Zaujali jsme pozice, kudy by mohli proběhnout a skutečně se před našimi objektivy na chvíli mihla smečkou vyslaná hlídka jednoho šakala. Byl to jen okamžik a stihl jsem zaznamenat rozmazaně zadní část šakala mizející v hustém porostu. Taková hezká fotka to mohla být, tak snad příště.  Šakalí smečka však o sobě dala vědět formou dlouhého hlasitého vytí, ze kterého běhal mráz po zádech. V tu chvíli nás od nich odděloval pás křoví o šířce několika desítek metrů. 

Lišku jsem měl možnost pozorovat první den na krytu, kdy se k supům několikrát vrátila a svedla boj o kus žvance. Druhý den na krytu jsme ji vyrušili při příjezdu s průvodcem, zpátky se už nevrátila.

Sovy

S malou nadsázkou se dá říct, že téměř za každým vesnickým komínem, nebo v rozvalině mnoha zdejších stavení lze najít Sýčka obecného (Athene noctua). Životní podmínky kde má přímo ideální a z pohledu fotografa přímo sýčkový fotoráj. Ale chce to více času a spárovat pěkné místo se skvělým světlem. Nicméně už samotné vyhledávání a pozorování sýčků je příjemná činnost.

Další hojně rozšířenou sovou je zde Výreček malý (Otus scops). Pro jeho pozorování a focení jsme využili místního parku, kde o sobě po setmění a po ránu dával docela hlasitě vědět. 

..... a ti další

Začnu těmi, co nepřišli. Mandelík hajní, kterého jsem moc chtěl fotit, ale nakonec jsem byl rád, že jsem jej na pár okamžiků zahlídnul. Nejvíce mandelíků jsem viděl při zpáteční cestě vedle dálnice za hranicemi mezi Srbskem a Maďarskem. Orel skalní mně nebyl souzen a viděti Vlka zůstalo zbožným přáním nás všech.

Naopak spoustu hezkých foto zážitků nám dopřáli Kulík říční, Strnad černohlavý, Ťuhýk rudohlavý, Ťuhýk obecný, Vlha pestrá, Dudek chocholatý, Chocholouš obecný, Želva žlutohnědá a další.

Na hodování supů nemohli chybět Vrána šedá (Cornus cornix) a Luňák hnědý (Milvus migrans) 

Na řece Ardě se velice daří čápu černému, což je asi dáno hojným výskytem ryb. Jedno brzké ráno jsme vyrazili k řece s ambicí pořízení snímků čápa černého a volavek v romantické atmosféře svítání. Zaujali jsme pozice co nejblíže a nejníže k vodě a čekali přílet ptactva. Když už se schylovalo ke kýženému okamžiku, přikodrcalo se k řece auto s rybáři, kteří vůbec nedbali, že flek je již obsazen. Začali vybalovat rybářská fidlátka, zatímco my ta svá sbalili. Ale ještě než se to stalo, překvapil nás srneček, který se před našimi zraky vrhnul do řeky a po statečném boji se silným proudem odkráčel na protějším břehu do houští. Čápa jsme pak fotili při lovu už jen v ,,obyčejném" světle. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak velkou rybu dokázal ulovit.

Mé premiérové setkání se Stuholetkou jižní inspirovalo k trochu nevšednímu zpracování snímku. 

Oblast Východních Rodop mne nadchla. Krásná příroda a její pestrost zvířecích obyvatelů zde mají mnoho prostoru a vypadá to, že pomalu vytlačují civilizaci. Soudě tak podle rozpadajících se vesnic, stárnoucích silnic a minimální infrastruktury se tento trend jen tak nezastaví. Je zde mnoho příležitostí pro pozorování, focení nebo jen tak pro toulání a kochání. Je to místo, kam bych se chtěl vracet a postupně objevovat.

Foto z akce zde: