Zedníček skalní na Pálavě

Tichodroma muraria

Wallcreeper

 

V létě jsme s rodinou navštívili Pálavu. Celodenní tůru na okruhu Perná - Dívčí hrady - Perná mohu jen doporučit.  Krásný den strávený ve výjimečné přírodě Pálavy opředené bohatou historií. Cestou jsme míjeli na první pohled nenápadný Pastorkův lom, který si jako zimoviště vybral zedníček skalní. Na podzim jsem se sem vrátil s ambicí vidět, pozorovat a snad i vyfotit tohoto u nás velmi vzácně se vyskytujícího ptáčka.

Pastorkův lom patří do CHKO Pálava, kam by se dle jeho statutu nemělo vstupovat. Krátká cesta navazující na turistickou znažku Vás zavede ke vstupu do lomu opatřeného závorou. Na ní visí cedule s informací o zimovišti zedníčka skalního s pokyny, jak se na lokalitě při pozorování a focení chovat, co nedělat a kam nechodit. Tady se osobně přimlouvám za dodržování těchto pravidel. Byla by škoda tohoto krasavce z této lokality vyhnat naším nevhodným chováním. K pozorování doporučím dalekohled, k focení pak ohnisko 800mm a více. Pak už jen stačí v rozumné vzdálenosti čekat, zda přiletí či ne. Rozhodně nedoporučuji šplhat po skalách za účelem přiblížení se. Je do zbytečné. Když má přiletět, přiletí. Když ne, to víte, příroda ..... A tak to má být.

Zedníček skalní je malý pták o něco větší než vrabec patřící k čeledi brhlíkovitých. V Česku se vyskytuje jen v počtu několika kusů spíše v jižních částech území. Přilétá sem za mírnější zimou a na jaře se zase vrací do hor (Alpy, Vysoké Tatry), kde hnízdí. Živí se hmyzem a pavouky. Díky svému dlouhému zobáku šmejdí ve štěrbinách a puklinách skal, kde hledá zazimovanou potravu. Je to velký neposeda. Velmi často na okamžik takovým mihem roztáhne křídla. V tu chvíli vypadá jak motýlek.

Měl jsem k dispozici dvě odpoledne v rámci cesty na Moravu a zpět. První den jsem si nevybral příliš dobře. Hustá mlha panovala už na dálnici. Lom se nacházel na hranici mlhy. Zedníček se objevil, na focení to však moc nebylo. Převalující se mlha nedovolila pořídit ostrou fotku. Ale atmosféra byla úžasná a relaxační. Nezkazila ji ani skutečnost, že po hodině zedníček z lokality odletěl a další tři hodiny čekání už byly marné. Sledoval jsem jak se Sirotčí hrad na protilehlém kopci noří do mlhy, aby se za chvíli zase objevil a tak stále dokola už do soumraku. Užitečné bylo obeznání místa, kde jsem byl poprvé a poznání chování zedníčka.

Druhý den už to bylo jiné kafe. Vymetená modrá obloha, bezvětří, krásný podzimní den. Už jsem taky nebyl sám, občas se stavil turista, pozorovatel a také kamarád biolog a fotograf, se kterým jsme se potkali na parkovišti. Zedníček se pohyboval na nefotitelném místě hned při našem příchodu a pěkně nás nabudil. Jen co jsme vytáhli foťáky, odletěl, aby se do hodiny vrátil lovit do fotitelných míst. Pak zase na hodinu opustil lokalitu. Protože jsem si myslel, že mám nafoceno, šel jsem posvačit k batohu shozeném na začátku lomu a počkat tam na kolegu. V tu chvíli se stalo něco nečekaného. Zedníček se najednou objevil v zastíněné části lomu přímo přede mnou! Svačinu jsem upustil do batohu, pomalu namířil fotoaparát a nesundal prst ze spouště. Zedníčkovi se tam moc líbilo a tak jsem ještě stihnul dvě videa a pak zase fotky. Uau, masakr, zedníček téměř přes celý snímač.

Když jsem pak v počítači prohlížel co jsem nafotil, objevil jsem na snímcích celý proces jeho lovu včetně malé zápletky a rád se o něj podělím:

1. Zedníček létá podél skal a hletá štěrbinu, kterou by stálo ta to prozkoumat, zda neskrývá nějaký hmyz či pavouky

2. díky dlouhému zobáku se dostane hluboko do štěrbiny, dlouhé drápy ho přitom drží pevně na skále ... šmejdí a šmejdí ...

3. úspěch ... pestřenka nemá šanci

4. z úspěchu má očividnou radost, krátce mihne křidélky a máme tu zas motýlka

5. OUHA, chybka se vloudila, úlovek vypadl ze zobáku a padá podél skal ke dnu lomu

6. zedníček prokazuje velký postřeh a vrhá se za mizející potravou

7. žádný problém, svačinu opět získal pod kontrolu, a elegantně vykroužil zatáčku pár metrů před mým objektivem

Prstem přimrzlým ke spoušti jsem to sekvenčním snímáním kropil jak partyzán kalašnikovem své nepřátele. Když nakonec poodletěl kousek dál, ani mě to nevadilo, protože prostor na kartě už byl téměř vyčerpán.

Kamarád, který to vše sledoval ze svého stanoviště ke mně přišel a nevěřícně kroutil hlavou. I já nevěřícně kroutil hlavou ....

Chvíli poté začala nad lomem operovat poštolka a zedníčka jsme ten den už neviděli. Slunce zapadalo a nádherně barvilo skálu, škoda, náramně by mu to slušelo.

Vychutnali jsme si nádherný západ slunce a za soumraku opouštěli toto kouzelné místo. Pro mne to byl dnes výjimečný den.