Orel mořský v maďarské pustě

Necelý týden před Štědrým dnem roku 2025 jsem se s kamarády Markem a Vladimírem vydal na trip, jehož hlavní náplní bylo pozorování orla mořského v maďarské pustě. Krásný vánoční dáreček.

Vyrážíme časně ráno, neb situace na D1 v oblasti Brna není ideální. Do městečka Balmazújváros chceme dorazit v rozumných odpoledních hodinách. Ranní vstávání se vyplatilo, české dálnice bez větších potíží, ty přišly až v okolí Budapešti, kdy přes 20 km dlouhý úsek dálnice v opravě si vyžádal svou časovou daň. Nicméně v podvečer se ubytováváme v pohodlně vybaveném domečku, který máme jen pro sebe. Je čas se zabydlet, brzo ráno vstáváme.

Pro maďarskou pustu jsou typické pláně bez stromů, slaná jezera, rozptýlené písečné duny, lužní lesy a sladkovodní bažiny podél záplavových území řek. Žije zde na tři sta druhů ptáků. Od roku 1972 je součástí Národního parku Hortobágy. Orel mořský je největší evropský orel a ve zdejší lokalitě se vyskytuje v hojném počtu. 

Do krytů přijíždíme vždy za tmy a za soumraku, kdy ptactvo lokalitu opouští, odjíždíme. K pozorování jsme využili celkem tři kryty, všechny částečně zapuštěné do země a opatřené speciálním sklem, které umožňovalo vidět a nebýt viděn. Výsledkem bylo pozorování přirozeného chování těchto dravců v nejrůznějších situacích a z besprostřední blízkosti. Bohužel celou naši akci provázelo pochmurné mlhavé počasí bez sněhu a bez sluníčka. Alespoň jsme si vyzkoušeli focení v těžších podmínkách. Za svitu slunce to umí každý, že..... 

O co horší byly světelné podmínky, o to větší byla zábava při focení příletů, odletů a soubojů. Jen co opadnul zážitek z akce, vkrádalo se napětí, zda zrovna pořízené foky jsou ostré. A následovalo mazání. A pokud snímek zůstal, vysmívalo se nám vysoké ISO.  

Práce silného zobáku a ostrých drápů při porcování potravy vzbuzuje respekt a člověk je rád, že je v krytu a že nepatří do jeho potravinového řetězce. Vždyť tento dravec dosahuje délky těla až 92 cm s rozpětím křídel až 260 cm. Samice jsou větší, s váhou okolo 6 kg, samci váží cca 4 kg.

Nejvíce atraktivní pak byly souboje o potravu či pozice. Mnohdy i více orlů najednou se pustilo do vzdušného souboje, aby nakonec jen jeden z nich zvedl zobák k obloze a vítězným pokřikem oznámil, že zrovna vyhrál a zasloužil si klid ke žrádlu.

Velkým zážitkem byl průlet těsně nad našimi hlavami. Orel se řítil přímo na nás a pak rychlým manévrem přistál na střeše, kdy jeho ostré drápy a naše hlavy dělilo jen pár centimetrů. To si fakt ze všeho nejvíce přejete, aby střecha byla pevná a odolná. 

Tři dny utekly až překvapivě velmi rychle. Pořád bylo co pozorovat. Karty se plnili zoufalou snahou vydolovat z nevlídné pusty co nejlepší záběry. Od rozednění do soumraku se orlové na stanovišti vyskytovali, někdy i v počtu přes 30 kusů. Dokonce jsme si i přáli, aby místo na chvíli opustili a dali prostor jiným dravcům, kteří kroužili v povzdálí, ale báli se. 

Orlů jsme si užili opravdu dost.  Jestli bych hledal důvod k zopakování tohoto tripu, tak z důvodu touhy po lepším světle. Maďarská pusta je úžasné místo a já se moc těším na červen, kdy se sem vrátíme fotit mandelíka a poštolku rudonohou.

 

galerie k článku zde: