slyším dudka!

Dudek chocholatý (Upupa epops)

 

Poslední den naší výpravy za Vlhou pestrou https://www.zdenekcahlik.cz/blog/vyprava-za-vlhou-pestrou  jsme se přesunuli na Jižní Moravu do  lokality s jejich hojným výskytem. V brzkém ránu jsme nasávali úžasnou utmosféru zdejších vinic, které nás obklopovaly ze všech stran.  Rodil se další nádherný den. Zároveň se blížil okamžik, který změnil naše dnešní plány. Jen co jsme, držíce v rukou snídani, vystoupili z auta, Pepa  praví ,,slyším Dudka chocholatého". Nutno uznat, že zatímco Pepa slyší trávu růst, já jsem v porovnání s ním hluchý jak poleno. Zvláště, pokud se zrovna soustředím na jídlo. No to by bylo něco! Ani jeden z nás dosud dudka ve volné přírodě neviděl a mnohdy jsme si říkali, že bychom si přáli toto změnit. Vydali jsme se po jeho hlase, hodinu pátrali, slyšeli, ale neviděli.

No nic, šli jsme tedy za Vlhami pestrými. Netrvalo dlouho a začaly poletovat před našimi fotoaparáty. Pohled tento nikdy se neomrzí. A najednou vedle vlh přistál dudek! Párkrát si to zopakoval, provokativně zapózoval ve stromoví a odletěl směrem k místům, kde jme po něm pátrali před necelou hodinou. Máme za sebou dva dny focení vlh, proto rázná změna priorit se dá omluvit a pochopit. Bylo nám jasné, že bez fotky dudka odsud nemůžeme odjet.

DSC_5354-Edit-2.jpg

DSC_5326-Edit.jpg

Přesunujeme se autem travnatou úvozovou cestou mezi vinicemi, a najednou scéna, na kterou hned tak nezapomenu. Na cestě před námi hopsal dudek, pohyboval se směrem do předu a cestou zobákem vyďobával chutnou svačinu. Zpomalil jsem, zařadil se za pomalejší ,,vozidlo" a s odstupem asi patnácti metrů jsme se takhle dudčí rychlostí ploužili za ním a v úžase pozorovali jeho počínání. Trvalo to snad pět minut, pak zabočil z cesty a my mohli bezpečně projet. Toto setkání nás velmi nabudilo.

DSC_5836.jpg

Na kraji vinohradu jsme našli místo vhodné k pořízení snímku. Zamaskovat a číhat. Slunce pálí do našeho úkrytu, po tváři stékají krůpěje potu. Ničeho nedbáme a věříme v jeho přílet. A už je tu!! Když je něco poprvé, bývá zážitek o to mocnější a my si ho patřičně užívali. A což teprve, když přiletěl i druhý a začali se před našimi zraky dohadovat. Pecka.

DSC_5481-Edit.jpg

DSC_5526-Edit.jpg

Dudek chocholatý je velikosti hrdličky (cca 27cm) s absolutně nezaměnitelným hlasovým projevem (pu-pu-pu). Dalším jeho nezaměnitelným rysem je jeho chocholka na hlavě, kterou vztyčuje v rozrušení. Dlouhým tenkým, mírně zahnutým zobákem si obstarává potravu převážně na zemi. Exotika na první pohled, není možné si ho splést. 

 V České republice kdysi hnízdil zcela běžně, v šedesátých letech minulého století však téměř vymizel a nyní u nás hnízdí v omezeném počtu párů hlavně v oblasti Jižní Moravy. Hodně jim svědčí vinohrady - sympatický to tvor. V září až říjnu odlétají za teplem do Afriky, aby se od přezna zase začínali vracet. v Česku patří mezi ohrožené druhy.

DSC_5653-Edit.jpg

DSC_5751-Edit.jpg

Z fotografického hlediska škoda až tak moc krásného dne, protože ostré slunce není pro focení tím pravým polečníkem. Na měkčí podvečerní slunce jsme však čekat nemohli, máme to domů přes 400 kilometrů a zítra čekají pracovní povinnosti. Darované příležitosti zážitků s dudkem na zuby nehledíme. Jedna z dalších výprav doufám, bude věnována dudkovi.